Erasmus aneb vykročení z mojí komfortní zóny

Milí čtenáři!

Den, kdy začínám psát tento článek tomu jsou předně 4 dny, co jsem se vrátila z Chorvatska domů, a začala se mi v hlavě rodit myšlenka toho, že bych možná mohla napsat malé shrnutí tohoto pobytu. Co mi těch 5 měsíců dalo a co mi vzalo. Začínám jej psát, jak už jsem řekla čtyři dny po návratu, ale dokončení očekávám trošku později. Chci si s tím vyhrát, napsat, co mám v hlavě a poté třeba ještě jednou přečíst a doplnit.

Co bych vám ale chtěla napsat na začátek je jediné. Pokud máte možnost na Erasmus jet, jeďte! Užijete si to, poznáte novou kulturu, nové lidi, nové přátele. Nový pohled na život!

Pokud jste na mém blogu poprvé, nebo vás sem zavedl vyhledávač a nevíte, kde jsem byla, tak jsem byla v Záhřebu, hlavním městě Chorvatska. Dobře, není to úplně Anglie, Německo, nebo nějaká taková "vyspělejší země", řekla bych ale, že vyspělá je dost podobně jako Česká republika. V něčem více, v něčem méně :) nejlepší by bylo shrnout to do bodů, ať se vám v tom hezky orientuje.

Vykročíte bokem ze své komfortní zóny

Hm, jak začít. Tohle je ten hlavní bod, o který jsem se s vámi chtěla podělit, a proč jsem začala psát tento článek. Na Erasmus jsem jela tak nějak na poslední chvíli. Pořád jsem všecko odkládala s tím, že třeba ani nepojedu a že to nakonec zruším. Představa pěti měsíců v cizí zemi mi připadala neskutečná. Veškeré dokumenty jsem vlastně vyplnila správně spíše náhodou, řekla bych. Najednou jsem měla vše v ruce a nebylo cesty zpět.

Nechat tady přítele, práci, rodinu a jen tak si někam odjet studovat? S jedním kufrem? Před státnicema? Jak budu žít? Nebudu moct vydělávat, takže to, že jsem doteď byla konečně alespoň částečně nezávislá už neplatí.... Ano, tohle všecko a ještě další věci se mi honily hlavou, ale jsem zpět a všecko jsem zvládla. Všecko se dá zvládnout, když se chce! Státnice jsem si posunula (a nejsem ani první, ani poslední, kdo to udělá), práci teď hledám jinou - stálou, která mě bude snad i bavit a alespoň si do CV můžu připsat, že jsem půl roku komunikovala v angličtině :). Do jednoho kufru se vejde spousta věcí, věřte mi! S přítelem to bylo těžké, ale zvládli jsme to a doufám, že nás to zase o trochu posílilo. Ještě nějaké dotazy? Určitě udělejte ten krok stranou a uvidíte, že nebudete litovat!

Peníze a bydlení

Všichni neustále sledujeme obrázky zemí, kam bychom se rádi podívali a kam bychom rádi cestovali. Taková je doba. Cestování je in a neznám nikoho, kdo by rád nepoznával nové země a nová místa.

S Erasmem můžete v nějakém městě strávit rovnou půl roku, dostanete k tomu "kapesné" od Evropské unie (u mě to bylo 400 euro na měsíc, ale někde to je dokonce 500 - třeba v Německu, Švédsku apod., což se určuje podle takových tabulek, které jsou určitě k dohledání na internetu, nebo se zeptejte ve své škole!) a z toho už se dá nějak žít. Upřímně, bez podpory z domova bych pouze s tímto stipendiem nevyšla. Je lepší jet s tím, že máte něco našetřené, nebo víte, že se můžete obrátit na rodiče. Na druhou stranu, zrovna v Chorvatsku bych si se stipendiem vystačila - kdybych se snažila, a neutrácela za cestování, občas jdete ven, něco si koupíte na sebe, atd., atd.

Jak asi víte, bydlela jsem na koleji (Studentsky dom Cvjetno, Odranska 8, Zagreb), která na měsíc stála 100 euro, jedla jsem většinou v menze, kde jídlo stálo v přepočtu do 40 korun. To není špatné, na druhou stranu jsem nebyla v pokoji sama. Bydlela jsem s Chorvatkou a upřímně, občas je to těžké. Ale je to také dobrá zkušenost. Já jsem nikdy předtím na koleji nebydlela, tak to pro mě byl trošku šok a musela jsem si hodně zvykat. Nechtěla jsem ale utrácet za nějaký byt, když tady byla možnost kolejí - chápu však, že někomu nevadí za to ty peníze dát - respektive spíše jeho rodičům to nevadí. Jsem ale taková, že zrovna na tomhle mi přišlo škoda neušetřit. Nepotřebuju mít sama pro sebe celý byt, kor když vím, že by mi na to v konečném důsledku museli přidávat naši. Kdybych měla ještě tento výdaj, nevím, jak bych to řešila.

Ohledně bydlení jsem si ale také zvykla ještě na jednu věc, a tou je určitá nezávislost, kdy můžete prostě jít ven kdy se vám chce, vrátit se kdy chcete. Dělat si věci po svém. A nikdo vás nehlídá a neříká vám, jak máte co dělat. Zkusíte si prostě, jaké to je, žít sám (i když v mém případě ne úplně sám - ale doufám, že chápete, jak to myslím). Mě teď tahle nezávislost nutí posunout se v životě dál a chtěla bych si co nejdřív najít práci a odstěhovat se, a zařídit si už vše podle sebe.

Poznáte jinou kulturu a dostanete nový pohled na svou zemi. 

Co mi po návratu vadí jsou zachmuřené pohledy ostatních. Jenže. Ono se to lehko říká, těžko koná. Sama jsem se vrátila, druhý den jsem si měla jet vyřizovat Open Card a BUM, už jsem byla taky napružená a nepříjemná. V tomhle ohledu si stojím za svým: Každý musí začít u sebe! Ano, ostatní jsou nabroušení a neusmívají se na vás, je to ale tím, že mají určité starosti, protože zrovna nejsou na Erasmu a jejich největším problémem je, kam půjdou večer. Změňte to ale vy, usmějte se na ty smutné tváře :) uvidíte, že to funguje!

Druhou věc, co mě v tomto ohledu trošku mrzí, a kterou jsem již nakousla u jednoho outfit postu je, že lidé v Čechách se opravdu nechtějí hezky oblékat. Nevím proč. Taky každý den nevypadám jako ze škatulky, ale myslím si, že se snažím. Oblečení je moje druhá kůže, a chci se líbit ostatním, ale také sama sobě. Nedávám za to miliony, ale občas si prostě něčím hezkým udělám radost. Co jsem se vrátila, pár nových kousků jsem si koupila - nutno říct, že všechny byly ve slevě a ani jedno mě snad nezrujnuje. Neříkám, abyste měli na každý den nové šaty - já si to stejné klidně vezmu tři dny po sobě, pokud se v tom cítím opravdu dobře :), jen že by lidé mohli více přemýšlet, jak prezentují sami sebe ostatním. V Chorvatsku to byl zase druhý extrém. V zemi, kde je 20% lidí nezaměstnaných byly obchody neustále natřískané, matky chodily nakupovat s kočárky, mladé dívky byly občas tak zmalované, že bych to nazvala "nánosem paštiky" - což říká Honza, a já s tím souhlasím. Většinou to ale byly starší ženy, které byly krásné a elegantní. Tohle se u nás prostě nenosí, ale všímám si, že se to zlepšuje, takže ještě neházím flintu do žita :)

Ještě bych ráda zmínila jeden příběh, který se stal na cestě domů (když jsme s Honzou přespávali jednu noc znovu v Záhřebu na cestě z Dubrovníku, protože jsme si nebyli jistí, že celou cestu zvládneme naráz). Když jsme čekali na paní s klíčem od našeho apartmánu z AirBnb, najednou nám někdo zaklepal na okýnko auta. Byl to pán z kavárny, která stála za námi, který nám přinesl dvě piva. Asi viděl cizí SPZ, pochopil, že jedeme z daleka a chtěl nás trochu osvěžit :) (v Chorvatsku se může řídit i po jednom pivu - ale to není důležité, důležité je to gesto). Když jsme dopili, tak jsem mu chtěla dát peníze za ty dvě piva, a on na nás gestikuloval, jakože nepřichází v úvahu. Chtěli jsme se tam ještě večer vydat a třeba ho pozvat na něco na oplátku, ale bohužel jsme upadli naprosto znavení. :) Každopádně snad se mi podaří tohle někdy "odčinit" respektive poslat takový hezký čin dál. Bohužel se mi nikdy nic podobného nestalo v České republice. Hrozně ráda bych to nějak změnila. Můžu se pokusit zase sama u sebe, a třeba vy, kdo si to čtete se to se mnou také rozhodnete alespoň trošku změnit :).

Jazyk a škola

Samozřejmě, že se naučíte nový jazyk. Většinou (pokud nejste v Anglii, kde se anglicky mluví standardně) mluvíte anglicky ve škole (s učiteli, spolužáky) a poté hlavně s kamarády, kteří jsou zde také na Erasmu. Abyste mohli jet na Erasmus, musíte složit zkoušku z Aj (pokud tedy nechcete studovat v jiném jazyce) alespoň na B2. Já jsem s tím měla trochu problém, protože prostě angličtina není (nebyla?) moje silná stránka, ale naštěstí to vyšlo a mohla jsem jet!

Ze začátku jsem se styděla mluvit a přišlo mi to strašně divné, ale když jsem ty lidi trošku poznala, šlo to skoro samo. Jedna kuriozita, po první hodině, kterou jsem měla s proděkanem univerzity (Media and Violence), jsem skoro brečela, protože jsem si byla stoprocentně jistá, že to nikdy neudělám. Nakonec jsem se spřátelila s dvěma slečnami z Německa, společně jsme udělaly video jako finální výstup předmětu a proděkan byl nadšený. Ano, nebylo to zrovna snadné, a občas jsem si říkala, jestli to mám vůbec zapotřebí (Němci jsou opravdu velcí perfekcionisté, a tvorba videa byla proto nekonečná!), ale také to byla zkušenost, za kterou jsem v konečném výsledku ráda :).

Pokud ale čekáte, že si angličtinu nějak výrazně zlepšíte - tím si nejsem uplně jistá. Spíš se naučíte používat to, co máte :). Já jsem si stoprocentně jistá, že by mi ještě nějaké hodiny gramatiky vůbec neublížily, ale na druhou stranu, pokud po mě v nabídce práce chtějí komunikativní angličtinu, nebojím se tam poslat životopis, protože vím, že to zvládnu!

Cestování

Takový malý bonus - můžete procestovat zemi, ve které jste. Máte zase jinou základnu, než jakou je ČR, takže se můžete podívat třeba i do okolních zemí, které jsou najednou mnohem blíže.

Lidé takhle kolem mě navštívili třeba Sarajevo, nebo Bosnu a Hercegovinu, což jsou místa, kam by nás asi nikdy nenapadlo jen tak jet. Já jsem s nimi bohužel nejela, ale hodně toho lituji. Ta místa jsou prý velice krásná, a vůbec ne taková, jak se říká. Já jsem se ale zase podívala třeba do Slovinska, kam by mě asi taky nikdy nenapadlo jen tak vyrazit. A na konci Erasmu jsme procestovali také kus Chorvatska. A mám krásné vzpomínky, které jsou navždy.

Přátelé po celém světě :)

K tomuto už nemám asi ani co dodat :). Je to smutné v tuhle chvíli, protože z nejlepších přátel se pravděpodobně postupem času stanou jen kontakty na Facebooku, ale na druhou stranu - svět je opravdu malinký a pokud někdy pojedete do země, odkud byl/a váš/e kamarád/ka na Erasmu, stoprocentně se zase uvidíte! Anebo tomu můžete uzpůsobit i svoje výlety a vydat se tam, kam byste pravděpodobně jinak nejeli. Já bych se takhle velice ráda podívala do Belgie, protože lidi, kteří mi byli na Erasmu nejblíž byli právě z Belgie (Vlámsky mluvící část).

Závěrem

Závěr tady snad ani není :) byl to strašně krásný čas. Na začátku to bylo těžší. Jsem taková povaha, že mi trvá, než si z někoho udělám přítele, a to byl asi můj problém. Naštěstí jsem to pak překonala, a poznala spoustu úžasných lidí. Za mě klady převažují nad zápory a rozhodně vám doporučuji udělat krok stranou a jet. Třeba zrovna do Chorvatska :)

A pokud jste byli, podělte se o své zkušenosti - souhlasíte, nebo naopak nesouhlasíte s něčím? Kde jste byli? :)

Pac a pusu, Kač