Moji milí a milé.
Poslední dobou nemám moc času poslouchat hudbu a když něco poslouchám, je to hlavně přítelovo trance music.
Ale!

Dneska jsem si stáhla mé srdeční Hurts, (kteří jsou náhodou příští týden v Praze, ale náhodou jsem zase prošvihla lístky takže je mi to strašně líto...) ale už mají nový rozpis a na podzim budou v Incheba Areně, tak bože konečně se na mě snad dostane.

První album je srdeční, ale teď už ho moc neposlouchám. Připomíná mi moc špatných věcí. Nové je zase perfektní! Musím si ho nahrát do telefonu, bohužel jsem někde pozapomněla sluchátka takže budu muset investovat do nových. Achjo!

Zabiják, My děti ze stanice ZOO

Víkend! Hurá!
Můj týden vypadá asi takhle: škola, škola, škola, práce, práce.. sobota neděle :D Během tohodle týdne jsem přečetla dvě knížky. A obě bych vám doporučila! Každá teda naprosto jiná, ale obě ve vás něco zanechaj! :)

Zabiják - Emile Zola
Známe ze školy. Příběh - Gervaisa má na krku dvě děti, její přítel Lantier ji opustí a ona se zvedne z úplného dna. V tu chvíli přichází nový nápadník Coupeau, který si ji vezme. Oba pracují, vydělávají si a spoří peníze. Coupeau ovšem kvůli zranění v práci (spadne ze střechy) zůstává doma a zvyká si na povalečský život. Začíná také pít. Gervaisa si půjčí peníze a zařídí si prádelnu. Nejdříve se jí daří, ale po nějakém čase přestane práci dělat s zapálení. Začíná upadat ona i její prádelna. Zabijákem je zde myšlen alkohol, který všecko zničí. Coupeau se upije, a Gervaisa ho za pár let následuje - umírá hlady jako nějaká špína. Jejich dcera Nana se stává prostitutkou - navazuje další Zolův román (ještě jsem nečetla, ale prý není tak dobrý).

Knížku jsem ze začátku četla se zaťatýma zubama, ale po několika stránkách jsem se do toho dostala a nemohla jsem se odtrhnout. Děj je z Paříže z doby velké revoluse - vynalezení parního stroje. Spousta lidí přicházela o místa kvůli strojím, nebo se jim platy snižovaly na minimum. Moc hezká knížka. Určitě se neztratí a vlastně zjistíte že problémy 19. století se v určité obnově stále udržují.


My děti ze stanice Zoo - Christiane E. (Kai Hermann + Horst Rieck)
Kdo by neznal tento název? Chtěla jsem si ji přečíst už dávno a jsem ráda že jsem počkala, protože si myslím že bych ji před pěti lety dost dobře nepochopila. Knížka je sepsána z magnetofonových záznamů, které Christiane vypráví své zážitky s drogami - hlavně Heroinem. Je neuvěřitelné, že s drogami začala okolo 11 let, kdy si ani nemohla uvědomovat co vlastně dělá. Celá je v takovém zvláštním melancholickém sledu, člověku který nikdy nic nebral prostě připadá neuvěřitelné, že si Christiane vytrpí celou detoxikaci a pak prostě jde a znovu si šlehne a ani o tom nepřemýšlí.
Nevím co dodat, prostě jestli budete mít příležitost, taky si přečtěte! Mě teda celkem mrazilo v zádech při určitých pasážích.

Láhev Booble

Takže, protože jsme si s kamarádkou před nedávnem hezky od plic zanadávaly, ze srandy jsem zmínila že bych to mohla zkritizovat i na blogu. Je to možná trochu naprd, ale letś go! Alespoň nikdo z mých přátel a širšího okolí (kdo sem chodí) nenaletí jako my dvě.

O co se jedná? O úžasnou, the best, ňuňánkovou .... atd lahev Booble.

Ukradeno ze strýčka Googla. Celou sadu bych si fakt nekoupila! 

S kamarádkou jsme se rozhodly, že si navzájem darujeme láhev pod stromeček, takže testovací období je cca dva měsíce.
Kdykoliv jsem si ji vzala do školy, tak mi vytekla. Říkala jsem si v pohodě to bude Karma, protože kdo mě zná, ví, že já jsem mistr vylévání čaje/vody/kafe do kabelky. Ale není to jen moje Booble, kamarádce teče taky.
No a co se filtru týče? U přítele je celkem tvrdá voda a pokud máte srovnání s pitnou vodou, rozdíl poznáte. Není tak dobrá jako například u nás doma, takže jsem si mnula ručičky jak budu mít dobroučkou vodičku. Ale taky prdlajs. Voda je pořád stejná, dokonce jsem zkoušela vodu přefiltrovat a poté z ní uvařit čaj, a pořád mi nahoře dělal takové ty mapy. A chuť? Ta je pořád stejná.

Jako neříkám nic, barvičky a design je hezký, ale myslím si že tohle je zase jedna mediální masírka blogové sféry, která skrze nás proletěla. Všichni lahev fotili, když ji dostali jako "jo podívejte, už jí taky mám" ale nikde jsem nečetla jak jsou s ní lidé spokojení. Já teda nejsem. Přijde mi to jako zbytečnost. To si raději koupím vodu v obchodě, a pak si ji vezmu znova. Vyjde to na stejno, jen asi o 280,- levněji. Navíc můžete lahev po týdnu s klidným srdcem vyhodit do odpadkového koše, protože by mě zajímalo, co uděláte s Booble když začne uvnitř smrdět.

Toť můj názor. Omlouvám se že v poslední době jen kritizuju :D ale když mě něco naštve tak to prostě pošlu dál. Proč byste si to měli kupovat když je to (podle mě a mé nejky) uplně naprd. ŽEJO.
Amen :D

Summer in USA?

Naskytla se mi prilezitost pracovat pres leto v americe. Vim ze spousta lidi by po tom hned skocila jen proto, ze je to AMERIKA ale ja porad nevim. Hrozne me to laka v neposledni rade kvuli penezum, take kvuli zkusenostem, kontaktum, poznavani novych lidi a hlavne takovouhle nabidku nedostanete kazdy den, ze jo... nejvic me laka predstava ze bych se konecne poradne naucila anglictinu a rozmluvila se.
Ale zase me amerika tak moc nelaka a predstava ze jdem cele dva mesice tak daleko od domova me desi... cely me to desi, ale asi jeste zkusim postoupit dal. Treba me ani nevyberou :) na druhou stranu proste .. proc do toho nejit, mit neco takoveho v zivotopise je podle me strasne super a hodne vam to pomuze. Mozna vic nez kdejaky titul.

Jak byste se rozhodli vy??