Vzpomínka na Záhřeb

úterý 30. srpna 2016

Zdravím,

spolu s fotkami k minulému článku jsem v telefonu našla tyto fotky šatů, které jsem si koupila ještě v Záhřebu. A protože už nás čeká asi jen pár posledních, hezkých dní, rozhodla jsem se, že je na čase vám je zveřejnit. Až bude venku 20°, tak už to nebude tolik aktuální.

With pictures from last post I also found those "Outfit of the day" pictures, from last days in Zagreb. And because there is just a few last nice days, I decided to show you. 


Toto léto jsem si hodně zamilovala košilové materiály, a mohla bych z nich mít snad vše. Hodně to podporuje Zara, a poté se mi také hodně líbí Instagram mojí bývalé kolegyňky od hostesek, a také bloggerky Tessie, která začala tohle léto šít svoje vlastní věci. Sleduji ji celé léto a zároveň plánuji, s vidinou stěhování, pořídit do nového bydlení šicí stroj, navštívit nějaký kurz a začít také šít svoje kousky. Snad na to najdu čas :) Pokud máte nějaký typ na kvalitní šicí stroj, dejte mi vědět! 

This summer I fell in love with those "shirt" materials, and I cold have litteraly everything made from that. My ex-collegue from hostess, and also blooger (but better) Tessie started with sewing her own clothes and I really like. I watch her and her work all summer and I would like to sew my own things too. Watch her on her Instagram :). 

Summer 2016 photo diary

čtvrtek 25. srpna 2016

Ahoj! 

Když jsem přemýšlela, o čem bych mohla napsat (nebo spíš jaké fotky bych mohla vložit) do dalšího článku, moc mě toho nenapadlo. Mám tady ještě fotky z Kutné Hory, na které se chystám a také outfit odtud, ale to ještě počká. Dneska jsem tedy jen projela telefon a vybrala jsem pár fotek, které mi budou nejspíš připomínat toto léto :). Přišlo mi škoda se o ně nepodělit a nenapsat vám k tomu nějaký ten popisek.

Léto ještě není u konce, ale já od prvního nastupuji do práce a hodně se toho bojím. Musím ještě dopsat diplomku a udělat státnice, a doufám, že to při práci na plný úvazek vládnu. Chci se už ale osamostatnit, protože vidím, že tak, jak to je, to dál nejde. Potřebujeme se s Honzou odstěhovat, a aby se to mohlo uskutečnit, potřebuji práci. Opouštění práce hostesky je pro mě ale uvnitř takovou smutnou událostí, do které se mi moc nechce. Je to spojené se školou, studentským životem a takovou nespoutaností, a vím, že tím ukončuji svoji mladou etapu života. Abych byla upřímná, vůbec se mi do toho nechce. Ta práce má svoje mouchy, a občas už mi opravdu lezla krkem (jednou, když jsem hodně pracovala, jsem už ani nevnímala, kde budu pracovat a přijela jsem místo na Žofín do Rudolfina. Nebo teď jsem dělala na Lipně a dvě noci jsme měly spát ve stanu. Lidé taky nejsou vždy nejmilejší a klienti jakbysmet), na druhou stranu je mi z toho tak nějak úzko. Nemám ráda stereotyp a líbilo se mi, že jsem pokaždé pracovala jinde, podívala jsem se na místa, kam bych se třeba sama ani nepodívala :). 

Vždycky jsem si myslela, že bych pak mohla jít dělat koordinátorku do nějaké takové agentury, ale vlastně jsem to nakonec ani nezkusila. No uvidíme, co přinese život, třeba mě to tam ještě vrátí :)

A teď konečně k těm fotkám! :)

 Ještě ze Záhřebu z klubu :)

How we fell in love with Dubrovnik

čtvrtek 18. srpna 2016

Procházíme po uklouzaných kvádrech Dubrovnických uliček. Nad hlavami nám přímo křičí tisíce a tisíce vlaštovek. Kolem nás pulzuje večerní přímořský život místních, ale i turistů. Architektura domů nás přenáší o celá století zpátky. Objímá nás teplý Chorvatský večer. 
Otáčím se za krásně upravenými a dokonale oblečenými ženami a přeji si vlastnit jejich cit pro módu, stejně tak, jako zvedám hlavu a pozoruji všechna okna, zelené či bílé okenice na nich, historické památky zmizelých dní. Představuji si, kolik lidí a v jakých stoletích procházeli stejnými místy, jakými nyní procházím já. V hlavě mi se mi rodí jediná myšlenka: tady bych chtěla zůstat navždy. 
***

Přestože naše dovolená v Chorvatsku trvala přes týden, články z ní udělám jen dva. První (o Zadaru) už jste si mohli přečíst tady. Druhý přichází právě teď. Cesta do Dubrovníku je hodně dlouho po dálnici, kdy toho moc nevidíte, ale je pravda, že můžete pozorovat, jak se krajina kolem mění. Poslední asi hodinu cesty už ale dálnice není, a to je asi nejhezčí část. Podél cesty je spousta stánků s čerstvou zeleninou či ovocem, každý se snaží prodat, co vypěstoval. Navíc jsme jednu chvíli projížděli kolem výhledů na taková políčka, což můžete vidět i na fotkách. Lidé v Chorvatsku hodně pěstují, a to se mi moc líbilo. Hodně to bylo vidět u mé spolubydlící, kterou jsem navštívila. Ti mají celou zahradu a v podstatě veškerou zeleninu si pěstují sami :).


Jaké je vaše léto? || OOTD

čtvrtek 11. srpna 2016

Ahoj! 

Toto léto se tedy, alespoň podle mého, moc nepovedlo. Jeden den je hezky a pak další tři dny prší. Co vy na to? Možná je to tím, že jsem dovolenou absolvovala už v podstatě na začátku léta, a teď se nemám tolik na co těšit :). Pamatuji si ale, že jsme vloni jezdili snad každý víkend k vodě a letos jsem se koupala jednou a to v pondělí na chalupě, v bazénu.


Jak se nám Zadar nelíbil, ale vlastně jo (+ outfit)

pátek 5. srpna 2016

Zdravím, 

dnes bych chtěla ještě stále pokračovat Chorvatskem. Jak možná z mých sociálních sítí víte, po skončení Erasmu přijel Honza, a měli jsme v plánu procestovat pobřeží.
Tak trochu jsem před sebou tento článek valila, jako velikou kouli. Honza se mě pořád ptal, kdy konečně napíšu blog o Chorvatsku, a mě se do toho stále nechtělo. Chci vám o něm ale povyprávět, tak jdu na to. 


Jen tři přání

úterý 2. srpna 2016

Ahoj všichni moji čtenáři!

Dnešní článek bude trošičku jiný (a pravděpodobně zase delší), než které jsem doposud publikovala a sama moc nevím, jak jej uvést. A jak jej uchopit. Chopím se toho ale tak, jak mi moje mysl bude našeptávat, a jak mé prsty budou klouzat po písmenkách. Snad neudělám nějakou ostudu :).

Mám jednu otázku. Kdybyste měli možnost tří přání, jaká by to byla? 


Klidně mi je napište do komentářů, nebo si je nechte jen ve svých myšlenkách, to záleží na vás. Já bych si v současné době určitě přála, aby lidé přemýšleli hlavou a nenechali si našeptávat bláznivými náboženstvími. Chtěla bych, aby na světě neexistovala nenávist a aby se lidé navzájem podporovali. Klasické klišé, která pravděpodobně klišé zůstanou.

 
template design by Studio Mommy (© copyright 2015)