Prosba

sobota 29. září 2012


Pisu tenhle clanek podruhe protoze ten prvni se mi nechce ulozit nebo co.. nechapu :-D..

Slecny (chlapci mozna..) mam malou prosbu.. stalo se vam nekdy ze jste si koupily kabelku a ona to byla takova ta kabelka co doslova sezere vsechno, na co ji polozite.. Modrou barvu z dzinu.. cernou barvu z bundy... no a co pak s tim?
To se s vami chci prave poradit.. da se s tim neco delat? Myslite ze kdybych kabelku vracela ze mi to uznaji jako reklamaci?
I kdyz se mi moc nechce.. kabelka je krasna a velika, ale....

Dekuji za pripadne tipy :-)


Prague

čtvrtek 27. září 2012

Dneska mě taky konečně bolí nohy z něčeho jiného než ze cvičení. Zkouška se nekonala, protože pak profesor si myslel že se koná až příští čtvrtek. Tudíž už na dnešek něco měl.
Cestou domů jsem sjela pořídit příteli dárek k svátku tak doufám že se mu bude líbit, potom jsem zašla do knihkupectví a prošla se přes národní třídu až na Malostranskou. To víte, když se o tom učím, abych si to taky zažila.
Docela mi to zlepšilo náladu .. a přijdu domů a klesla mi asi tak o 90% .. moc často si nestěžuju, ale dneska mám fakt mizernou náladu. Stýská se mi a představa tří dnů učení navíc ve mě ani náhodou nevyvolává "hurá" pocit jako v mých spolužácích, kteří se na to nepřipravili. Jasně, třeba bych to nedala, ale aspoň bych to už měla za sebou..


Mate to stejnĕ?

středa 26. září 2012

Nemůžu si to psát na facebook ale tady jo..
Fakt miluju lidi co se ozvou jen když nĕco potřebujou... ty voleee

Omlouvam se ale musela jsem to nekam ventilovat protoze ty lidi.... aaach ty lidi... nehnou ani prstem a pak chtej abych jim pomahala...


Day #10

pondělí 24. září 2012

Beichte


Jedna zpověď

Je už v podstatě po půlnoci, takže je klidně čas na desátý den. Myslela jsem, že budu přemýšlet o čem napíšu a že to bude o minulosti, o přítomnosti, o budoucnosti.. já nevím, takový ty různý věci, o kterých by si každý myslel že bude člověk psát. 
Chtěla jsem už jít spát, ale ještě jsem si na poslední chvíli vlezla na facebook, a pobavila se nad obrázkem, který lajkovala moje kamarádka Barča. Je tam Iphone 4(S) a vedle je Iphone 5 a je u toho napsáno: Vy vyměníte mobil jen kvůli pár centimetrům.. počkejte až to udělá vaše holka... 
Dala jsem like a usmála se. Jo přiznávám se, nemám Apple ráda. Jsem jedna z těch, kterým to přide zbytečné. Zbytečný humbuk kolem toho, zbytečně moc lidí se z toho může posrat (pardon).. 

Rozklikla jsem komentáře, že si zase přečtu nějaký ty komentáře pro a proti... Ono totiž vůbec nejde o pobavení, ale jen o hádku mezi "androjďáky" a "ajfouňáky" .. popřípadě ještě "nokiáky" .. 

A najednou mi to došlo. Pane bože, proč... Kam tenhle svět spěje. Kam to spějeme my? Každý z nás pořád říká, že ho štve, jak je svět komerční... všichni jsou podplacení, je to jen o penězích.. a pak si sednou na zadek z toho, že vyšel novej mobil. Já tohle prostě nechápu! jistě, jde o spojení se světem, bla bla bla... ale k čemu je mobil? K tomu aby telefonoval... Abyste zavolali kamarádce, jestli nechce jít ven. Tátovi, že jste udělali zkoušku. Do nemocnice, na policii, hasičům... 
Ale ne, dneska je to všechno jen o tom, kdo na to má a kdo nemá. Kupujeme si mobily, abychom byli cool... počítače, abychom u nich celý dny seděli... notebooky, abychom je nosili do kaváren a ukazovali: Hele mám na to.. (Teď to trochu přeháním, chápu, že někteří lidé na tom potřebují pracovat, ale chápete, proč to píšu takhle, nebo ne?) 

Víte, tohle mě unavuje. Začínám toho mít tako akorát po krk. Řeknu příteli, že mi něco nejde na mobilu a ozve se: No jo Samsung... Místo toho aby mi pomohl to vyřešit... Nejsem bez viny, dělám to samé... ale... 
Chápejte, až bude mobil léčit rakovinu, aids... až vyřeší hladomory a vyčistí vodu v africe lidem, kteří to potřebují. Neřeknu ani slovo a k tomu telefonu se budu modlit, ale teď ne. I já jsem za svůj telefon dala hodně peněz, ale stejně je to jen kus hmoty. Víte, nezlepší mi náladu, když je mi mizerně. Nevyléčí mě, když mám rýmu. Neobejme mě, když budu brečet. ... Ale lidi si v poslední době myslí, že tomu tak asi je, nebo.. jinak si to nedovedu vysvětlit.. 

Na konec vám něco řeknu. Je mi z tohodle světa smutno. Hodnoty lidí jsou úplně někde jinde. Místo toho, abyste si večer popovídali u večeře co se přes den stalo, pozorujete televizi.. bezduchý seriály, který vám nic nedají.. A pak je vám líto, že jste s lidmi netrávili víc času, když odejdou. Že jste raději seděli u počítače, který tu bude mnohem déle než my. U telefonu, tabletu.. protože v dnešní době se to dá srovnávat s počítačem... pořád jen u něčeho sedíme, něčím se chlubíme... 

P.s.: Myšlenka na konec, která sice není moje ale na 100% s ní souhlasím: nejvĕtší rozmazlenec je ten, který vymĕní starou, dobře fungující vĕc za novou...




Day #09

neděle 23. září 2012


Dva obrázky, které vystihují tvůj život v tuto chvíli a proč. 


Tak takhle bych se chtěla cítit. Chtěla bych vyběhnout ven, a být volná. Chtěla bych mít lepší fyzičku (na tom tedy trošku pracuju tím, že jsem zas začala cvičit...) A hrozně moc bych jela někam k moři. Proběhnout se po pláži, nechat sluneční paprsky aby mi ještě zbarvily kůži do hněda.. ááách hned bych jela. Nějaké návrhy? :D 


Prahu miluju, ale Národní Obrození po těch několika dnech učení už ze srdce nenávidím! Těším se až si jí zase jen tak projdu, ... ách bože už mě to vážně štve, vím že jsem tím už otravná, tak raději končím :) 

Jdu zkouknout ženy v pokušení a pak nejspíš spát, nebo tak nějak :) 
Zítra mě čeká zpověď, ale nevím, jestli si to nenechám až na čtvrtek. Uvidím, a vy taky :) kdyžtak se omlouvám předem... 

Day #08

sobota 22. září 2012


Dneska jen rychle.. jen článek :)


Tři věci, které tě vzrušují.

1) Líbání a hlazení
2) Představa takového toho: namáčknu tě na zeď, a můžu si s Tebou dělat co chci. Ovšem jen u osoby se kterou jsem .. :)
3) Když vidím vzrušení v očích druhého

Dneska to zkracuju. Tohle bych nerozebírala :) Je to takový celkem osobní tak snad se nezlobíte :)

Day #07

pátek 21. září 2012

ÁÁÁáách .. kdyby tak šel posunout čas o týden dopředu... Flákám, to flákám... Na každý den 5 otázek, a dneska ani jedna? Hm, to bude pěkné..
Asi na mě leze nějaký únavový syndrom či co :D ..
Chtěla bych tu jen napsat jednu informaci... Pokud sem chodil někdo, kdo by chtěl, ale nemohl komentovat, protože mu to komentáře nedovolily, tak už jsem to předělala a myslím že by to už mělo fungovat! :)


Čtyři věci, které tě dokáží znechutit... 

1) Kouření. Pokud mě chcete vážně naštvat, kuřte a foukejte mi to přímo do obličeje.. KILL! (Přidám sem i opilé lidi, nevadí mi, když je někdo "namazaný" ale když lidi přesáhnou určitou hranici, je to fakt nechutný. Hlavně u holek..)

2) Když někdo nemá kapesníček... Jo, taky se mi to může stát, a přiznám se že se mi stalo, že jsem večer vyndala z kabelky kapesníky a ráno jela do práce přes celou Prahu. Vzhledem k mé "milé" alegrii jsem myslela že umřu. Už si na to ale dávám pozor.. Takže natahování, fuj.. díky nechci

3) Debilní kecy. "Ty máš krásný prsa.." "Zadek.." Když vám to někdo řekne jednou, ok. Možná že vás to i potěší, ale když vám někdo permanentně čumí do výstřihu? 

4) Deodorant.. Sice už začíná podzim, takže díky za bundy, kabáty, svetry, mikiny... ale bože! Snad to nemusím popisovat..

Day #06

čtvrtek 20. září 2012

Dneska takhle pozdě, nějak jsem přes den nestíhala.. a zítra se začínám znovu učit :( blé


Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají (bez jakéhokoliv pořadí). 

Budu se opičit po Báří a vynechám rodinu protože asi .. chápete že by zabrala hodně místa :) A vezmu to podle toho, jak dlouho koho znám.. abych se vyhnula pořadí

1) Eliška. Je boží ♥ Je tady, miluju jí..

2) Baruška. Už se tolik nevídáme. Ale letos jsme se viděly, a stále pro mě znamená moc :)

2) Nikol. Jo, štve mě, jak se chová a že na mě kašle, protože si vždycky najde lidi v prostředí, ve kterém zrovna je a na ty ostatní "zapomene"... Ale po 4 roky jsme spolu seděly ve škole a na to se jen tak nezapomíná. Sem přidám i Barču, protože jsme byly "kamarádská trojka" s Barčou se taky nevídám tolik jak bych chtěla, ale alespoň si na mě dokáže udělat čas :) Zmíním i Barči maminku, protože mi to přijde přirozené, hrozně dlouho jsem ji neviděla ale zas bych ji viděla ráda :)

3) Anička, neboli Žabka.. Můžu jí říct cokoliv, a vím, že mě vyslyší. Vím, že mě utěší. Vím, že mi poradí, a doufám že to samé udělám kdykoliv já pro ní.. Je šíleně důležitou osobou ♥ Taky jí miluju :D

4) Míša. První kluk, se kterým jsem tak moc dlouho. První kluk, kterého opravdu miluju. První kluk, kterému věřím.. První kluk, vedle kterého usínám a probouzím se už přes rok ♥ První kluk, se kterým si dokážu představit budoucnost.

5) Stáňa. Patří na první místo, protože ji znám nejdýl. Tátova bývalá přítelkyně. To ona mi ukázala, co to znamená slovo "maminka"...

Chci ještě dodat že je hrozně těžké vybrat jen pět lidí.. Znám víc lidí, kteří by si zasloužili tu být, kteří pro mě něco znamenají... Napsala bych sem Marky, Verču, Lukáše, Tomáše, Míšu, Vojtu, Mikiho, Míru... a jsem si jistá, že na další jména si ještě vzpomenu, až článek zveřejním.. Ale.. znáte to, .. tak já to jdu zveřejnit :D ..

Day #05

středa 19. září 2012

Tákže.. chvilka napětí.. mám to :) teď ještě dějiny a hurá zase do školy.. :D Dějiny mám příští čtvrtek, ale bude nás zkoušet jinej člověk než nás učil.. protože ten náš profesor je někde ve Španělsku.. Asi loví Španělky či co...
Každopádně mě tohle zjištění moc nepotěšilo, protože nevím, jaký ten člověk bude a co od něj můžu čekat :-/
Po zkoušce jsem se byla odměnit věcmi, které jsem teda stejně potřebovala.. ale mám z nich radost.. tak snad dám i tu druhou aby to mohlo být i za to :)
A teď už pokračujém :


Šest věcí, o kterých si přeješ, abys je nikdy nebyl býval udělal: 

1)  Jako první věc napíšu něco, co mě asi nikdy nepřestane mrzet a co si nepřestanu vyčítat. Je to hodně intimní, ale když už to píšu tak se vším všudy. Snad mě nebudete nějak odsuzovat nebo tak :) .. Je to můj první a druhý sex, respektive první a druhý sexuální partner. Ten první.. znala jsem ho měsíc? Poznala jsem ho na dovolené, byl to cizinec a přijel za mnou do Prahy. Rozhodně jsem si nestavěla vzdušné zámky, a třetí den jsem ho s radostí odeslala zpět do jeho rodné země. Udělala jsem hloupost, která se se mnou asi potáhne navždy. Bylo mi devatenáct, a připadalo mi, že jsem stará na to, že jsem ještě s nikým nespala. Že jsem prostě divná. Tak jsem to udělala. A bylo to blbý. A teď, když vím, co to je mít někoho rád mě to mrzí. Mnohem raději bych tuhle věc dala svému nynějšímu příteli něž nějakému... Nevím co by bylo kdyby nebylo toho prvního, každopádně ten druhý byla taky blbost, a veliká. Nechci tady rozdávat rozumy, ale holky by si tohle měly vážně nechat pro někoho koho budou mít rády A KDO BUDE MÍT RÁD JE.. A je jedno jestli v 15 nebo v 21 letech.. Můj přítel mi řekl, že by bylo roztomilé, kdybych před ním nikoho neměla, a že je mu jedno že je mi 20. Že na tom není vůbec nic divnýho, to jen my holky si to pořád myslíme.. oni i někteří kluci to dost podporují, ale to jsou idioti ..

2) To, že jsem neřešila to, že mi na tělocviku prasklo v palci. Mohla jsem mít normální koleno, bez jizvy.. jen třeba na měsíc sádru.. I když to nebyla ani tak moje vina jako učitelek ve škole.. (Už jsem o tomhle psala v jednom z předchozích dnů :) )

3) To, jak jsem se oblékala na začátku nebylo uplně košér, ale šlo to.. Prostě puberta. Ale trochu mě mrzí, jak jsem se občas hádala s babičkou. Vím, že to nebylo nic velikýho, ale občas se nad tím pozastavím a je mi to líto... A taky jsem nemusela nechávat všechno jen na tátovi, když pro ní její posledni dva roky nebyly těmi úplně nejlepšími...

4) Že jsem jednou nechala zajít pití alkoholu tak daleko, že moje nejlepší kamarádka skončila v nemocnici a mě ukradli snad všechny (moje i její) věci...

5) Přála bych se vrátit se tak do druháku a pořádně si  nafackovat. 4 roky jsem byla poblázněná do jednoho kluka.. a ublížila tím spoustě jiných, se kterými jsem mohla mít hezký vztah. Nemusel se stát bod 1. Na druhou stranu bych třeba nebyla tam, kde teď jsem a pokud si mám vybrat, raději bych byla tady a teď, prostě jak jsem :)... vše má své + a své -

6) Přeju si, abych se víc učila, když to bylo třeba... Jednou jedinkrát jsem měla 4 na vysvědčení na střední, a vím, že to bylo zbytečné... Kdybych tolik neseděla i PC a raději se šla učit, být tam nemusela... Tyhle zkoušky jsem taky už mohla mít hotové, ale stalo se...

Day #04

úterý 18. září 2012

Poslední den učeníí.. zítra mi držte palce tak mezi 9 a 10, půl 11.. do hlavy už mi neleze nic, a raději bych se šla vyspat. Mám kruhy pod očima a ze stresu se mi udělal pupínek na čele.. Takže ani krásná zítra nebudu, ach joo..


Sedm věcí, nad kterými často přemýšlíš

1) V první řadě je to škola. Teda v první řadě dnes, ale taky si na ní občas vzpomenu. Jsem na správném oboru? Opravdu to chci dělat? K čemu ta škola vlastně je? Nebylo by pro mě lepší, kdybych šla pracovat a už si mohla vydělávat, a uspořádat si svůj život..? Uplatním se potom vůbec? Stejně se říká, že vysokoškoláci už to nemají tak jednoduché jako dřív...

2) Kde budu za 5, za 10, za 15 let.. Budu mít rodinu? Budu třeba moct mít rodinu? Ach, kdyby ne, asi bych umřela.. Kde budu pracovat? Kdo bude po mém boku? Budu bydlet v zahraničí?

3) Předevčírem jsem viděla dokument o hudebním průmyslu, který mi poslala kamarádka už asi před měsícem, týká se to Ameriky a trochu i Iluminátů... A já si říkám, proč tomu tak sakra je.. Proč musel M.J. zemřít? Kam tenhle svět spěje..?

4) Co se stane v prosinci 2012.. Vážně se necítím na to umřít, necítím se ani na to, že bych chtěla mít Obamu za diktátora...

5) A teď trochu povrchností... Co si koupím na sebe :D ... Co koupím ostatním k Vánocům, co dám příteli k svátku?

6) Že bych chtěla mít ve třídě nějakou kamarádku. Nějakou opravdovou, jako tomu bylo na střední, se kterou bych občas mohla někam zajít, popovídat si... Jistě že mám přátele, na kterých mi záleží a které mám ráda, se kterými můžu jít ven a povídat si.. ale v té třídě mi to chybí. Někdo, na koho bych se těšila, že se s ním uvidím...

7) Nad hloupostma a spoustou dalších věcí. Pořád o něčem přemýšlím. Nejde na nic nemyslet.. A pokaždé je to něco jiného. Nejde to specifikovat. Přemýšlím, kdy konečně profesor vypíše ten termín dějin, jak zítra dopadnu, jestli se mám jít učit nebo spát, co si vezmu na sebe, že nemám žádný boty, že bych potřebovala nový notebook, že bych potřebovala chodit do práce abych si na něj třeba vydělala.. ale nemůžu tam chodit protože už se měsíc učím průběžně na zkoušky, protože nevím kdy bude vypsanej termín a za pět dní se vážně nenaučím 30 otázek... Je toho tolik..

Day #03

pondělí 17. září 2012

Ani nevíte, jak se těším na těch 15 minut, kdy můžu sedět u počítače a jen psát. Dneska jsem fakt mimo, nechala jsem si na dnešek tři celkem lehké otázky, plus nějaký to opáčko a nejsem schopná nic vnímat. Vůbec mi to neleze do hlavy, i když jsou to věci, které by dokázalo odříkat i pětileté děcko.


Osm způsobů, jak si získat tvé srdce

1. Potěší mě maličkosti. Jsem nadšená z propisky ve tvaru rybičky, z jídla, z tabulky čokolády. Opravdu není těžké udělat mi radost.

2. Neztrácet kontakt. Mé srdce si získá spousta lidí (což mi na mě dost vadí), těžší je si ho udržet. Pokud se mnou budete jen ve chvíli, kdy jsem nahoře, a pak se na mě vykašlete, když zrovna nebudu mít dobrou náladu, hodně mě tím zklamete. 

3. U kluků mě potěší, když mě někam vytáhnou. Do kina, do centra jen tak se projít po Praze... Cokoliv. A jak už jsem zmiňovala, jsem děsně romantická duše. Když občas dostanu nějakou kytičku, můžu se utetelit blahem. 

4. Smích a smysl pro humor. Pokud ho máte, honem ke mě. Hrozně ráda se směju, ale ne každý mě dokáže rozesmát. 

5. Vím že to sem asi moc nepatří, ale nesnáším když někdo kouří. A nenávidím, když mi někdo kouří pod nosem. Dřív mi to tolik nevadilo, ale postupem času je mi z toho víc a víc zle. A vadí mi, že pokud někomu řeknu, že mi to vadí, vidím akorát otrávený ksicht. Kouřením si mě tedy rozhodně nenakloníte.

6. Přiznat chybu. Pokud uděláte něco špatně, přijít a říct že se omlouváte. Sama v tom mám problém, ale snažím se zlepšovat. 

7. Nenechávat vše na mě. Pokud se se mnou chce někdo vidět, ať napíše.. Nemusím být přeci vždy ta, kdo píše první, nebo ano?

8. A poslední bod také spíše orientovaný na pány. Nějaký ten kompliment občas neuškodí. (Naštěstí tohle mi  v tuhle chvíli neschází... :)) 

Day #02

neděle 16. září 2012

Dneska přicházím trochu dřív, protože mám v plánu učit se celý den. Včera jsem zjistila, že jsem o den napřed, takže mi úterý zbylo na opakování a případné doučování otázek, u kterých si nejsem na 100% jistá. Což je celkem fajn. ... Ale mezi námi, zlatá maturita, tyhle zkoušky na VŠ jsou hroznééé !
Dnešní příspěvek bude trochu oříšek, chtěla jsem si to promyslet předem ale není TIME :)

9 Faktů o Tobě

1) Poslední rok bydlím více u svého přítele než doma. Nevím, jestli je to dobře, nebo špatně, ale jsem s ním ráda. Na druhou stranu toho zas moc nepodnikáme. Jsou dny kdy jsme prostě jen doma a večer si jdeme s jeho kamarády sednout do parku.

2) Včera jsem zjistila, že lidé, které mám ráda a kteří jsou tady pro mě bych spočítala na jedné ruce. Možná bych přidala dva, tři prsty z druhé, ale to je tak vše. Na vejšce jsem si nenašla nikoho, s kým bych se přátelila. Jsou tam holky, se kterými se bavím, ale není to ono. Chybí mi střední, vím že mám POMATURITNÍ BRÝLE ale prostě bych klidně raději seděla od rána do odpoledne ve škole, než jít tam jednou za čas.. učit se jednou za půl roku. Nevyhovuje mi to.

3) Když jsem byla ve 4. třídě, zlomila jsem si palec na noze. Nic velkého, bohužel to bylo na tělocviku a učitelka mi řekla ať nesimuluji, že to tak moc bolet nemůže. Do večera to přestalo bolet (což nechápu, ale vážně to tak bylo), a kůstka mi špatně srostla. Museli mě operovat a brát mi kostní dřeň z místa pod kolenem, aby ji dali dolu do palce. Operace se poprvé nepovedla a musela jsem jít znovu. Pod kolenem mám obrovskou jizvu a není příjemné, když se jí někdo dotýká. Teď už není tolik vidět, protože se i malinko opálí, a celkem se sjednotila s kůží, ale byla doba, kdy jsem kvůli ní nechtěla vůbec nosit sukně. I teď občas přemýšlím, že bych si ušetřila na plastiku.

4) Asi tak do 6. třídy jsem byla šíleně nesamostatná. V 5. třídě s námi jela moje babička jako lékařský doprovod, a já s ní bydlela na pokoji. Měla jsem šílenou hrůzu z představy, že bych někde měla být sama. Třeba ve 4. třídě jsem celou školu v přírodě probrečela. Hrozně jsem se bála, že až budu "velká" nebudu schopná se odstěhovat... :D No a teď nejsem skoro doma. Kdo by to byl řekl.

5) Jsem šílená romantička. Stále sním o snídani do postele v pokoji v Paříži. Že občas dostanu růži, prostě jen tak.. Dřív jsem tohle dávala do povídek, ale teď už na ně nemám tolik času a inspirace, a tak jen sním s otevřenýma očima.

6) Chtěla bych si přečíst všechny knížky, o kterých jsem se na střední škole v literatuře učila. Miluju literaturu, a mrzí mě, že když jsem k ní konečně našla vztah, přestala jsem ji studovat a navíc v dnešním světě je vám k ničemu. Leda byste dělali učitelku literatury :). O čemž jsem mimo jiné taky uvažovala, ale neudělala jsem přijímačky.

7) Miluji se smát. Miluji ten pocit, kdy se smějete, brečíte smíchy a máte pocit, že to snad nikdy neskončí. A pak se nadechnete a... smějete se znovu. Nejlepší pocit.

8) Jsem šílená nervařka, předevčírem jsem brečela, protože jsem se skoro nic nenaučila, a já prostě musím vědět ode všeho kousek. Nejsem jako ti lidé, co se naučí 2 otázky, přijdou tam a jednu z nich si vytáhnou. To bych vraždila!

9) Mým milovaným městem je Berlín a zemí Německo. Myslím, že jsem tam v minulém životě musela žít, nebo tak něco. Jistě, chtěla bych navštívit spoustu měst, znovu Londýn... ale z představy že bych někdy mohla žít v Berlíně se mi podlamují kolena. Bohužel neumím německy, i když se to učím už 5 let. Nemám ráda učit se ten jazyk. Ale mám ráda angličtinu, takže jsem přemýšlela, že pojedu dělat au-pair do Anglie. Mým druhým milovaným městem je totiž Brighton v Anglii, je snad ještě lepší než Londýn :)

Day #01

sobota 15. září 2012

Deset věcí, které byste teď chtěli říct deseti různým lidem.


1. Nechápu, jak může někdo žít tak, jako Ty. Mám Tě hrozně ráda, čtyři roky udělají hodně, ale nechápu, proč ses na nás pak prostě vyprdla. Nezáleží ti na tom, jestli se uvidíme, raději jdeš hrát tennis než abychom se po půl roce viděly. A pak Ti ani nestojíme za to, abys nám odpověděla na zprávu. Trochu jsem tušila, že to tak dopadne s Tvým přístupem k životu a vzhledem k Tvým prioritám, ale stále jsem doufala, že třeba napíšeš: pojď ven, dneska mám čas.. Chybíš mi, ale už si z Tebe na zadek víckrát nesednu.

2. Jsi ten nejlepší člověk, kterého jsem mohla poznat. Jsi člověk, se kterým jsem běhala v zimě jen v mikině po Václaváku a smála se a smála se a smála se.. Myslím, že jsme vyčerpaly spoustu smíchu dopředu, ale i teď se dokážeme pořádně zasmát. Náš vztah se prohlubuje s tím jak "dospíváme" (protože když budeme spolu, nikdy nebudeme doopravdy dospělé). Nechci Tě nikdy ztratit. 

3. Jsi neskutečně důležitou osobou v mém životě. Mám tě ráda, ale někdy si nejsem jistá,  jestli to cítíš stejně. Máš svůj způsob, jak vyjadřuješ že ti na někom záleží, i když většinou mám pocit že spíš nezáleží. Kolikrát jsem brečela kvůli tomu, jaká jsi. Jsem prostě jiná, nejsem po Tobě. Někdy bych Tě chtěla hrozně moc obejmout, ale ty to nechápeš. Nevíš, že když přijdu domů a brečím, měla by ses zeptat a ne dělat, že to nevidíš.. Nevíš spoustu věcí, co jsem dělala. Miluju Tě, ale neumím Ti to říct, protože vím, že Ty to neumíš přijmout. 

4. MILUJU TĚ. Nedovedu si představit svůj život bez Tebe. Dokážeš mě vytočit tak hrozně moc, až jen sedím a brečím. Ale dokážeš i naprostý opak. Občas mi chybí jít jen tak ven, ne si někam sednout, ale někam se projít. Nebo jít do kina. Někdy jsme jako starý manželský pár. 

5. Jsi strašně důležitý človíček. V podstatě má druhá nejlepší kamarádka. Vím, že se nevídáme tolik jako dřív, ale mám Tě pořád stejně ráda. A pokaždé se těším, až Tě znovu uvidím. 

6. Chybíš mi. Vím, že jsem se občas chovala děsně, ale to přece děti dělají, ne? Vzpomínám na chvíle strávené ve mlýně, na svatbu,... na spoustu věcí. A chybíš mi. Doufám, že teď už Ti je líp. 

7. Jsi ten nejlepší táta na světě! 

8. Kdybych Tě někde potkala, tak beze slova odejdu. Nestojíš mi za to. Nestojíš mi ani za to být tady, ale vlastně Ti děkuju. Díky Tobě jsem tam kde jsem a mám se skvěle. 

9. Věděls tolik věcí, cos  na mě mohl říct a neřekl. Hrozně mě štveš. Nedovedeš se ani sám o sebe postarat. Ale jsi moje rodina a mám Tě ráda. 

10. Doufám, že mi ve středu konečně dáte tu zkoušku! Mohl byste vymazat nějaký otázky. Dík.!

10 day challenge


Dobrý večer, 
před pár dny se u mé kamarádky na blogu -> Saline A <- objevil tento nápad s desetidenní výzvou. Nevím teda odkud to ukořistila ona, ale nejprve jsem si říkala.. bože to je až moc.. ale počkám si co z toho vznikne, ale hned první příspěvek mě nějakym způsobem nadchl. Stejně mě tu nikdo nezná tak co :) 
No a dnes jsem to viděla i u mé blogové přítelkyně -> Báří <- tak jsem si řekla proč ne. Alespoň se to tady na blogu hne a já se každý den odreaguji. Možná nějaký den vynechám, protože se třeba v úterý budu asi šrotit od rána do večera, opakovat a tak podobně.. 
BANNER JE OD BÁŘÍ! (odkaz na její web výše!!)

Třeba vás to taky nějakým způsobem chytne .. 

Pravidla: 
Den první - Deset věcí, které byste v tuto chvíli chtěli říct deseti různým lidem.
Den druhý - Devět faktů o tobě.
Den třetí - Osm způsobů, jak si získat tvé srdce.
Den čtvrtý - Sedm věcí, nad kterýma často přemýšlíš.
Den pátý - Šest věcí, o kterých si přeješ, abys je nikdy nebyl býval udělal.
Den šestý - Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají (bez jakéhokoliv pořadí).
Den sedmý - Čtyři věci, co tě dokážou znechutit.
Den osmý - Tři věci, které tě vzrušují.
Den devátý - Dva obrázky, které vystihují tvůj život v tuto chvíli a proč.
Den desátý - Jedna zpověď.




Autumn

pátek 14. září 2012

Ach jo. Zase podzim. To mi na nalade vazne nepridava...
Uz jen 5 dni a pak hura zkouska.. a jeste mi zbyva se naucit 10 otazek..
Uz chci jit s klidnou mysli jen tak ven .. aaach jooo :-)
Doufam ze se mate lip.. :-)
Dneska vychazi nova Elle tak nevim zda pockat az za zaslouzene vysledky nebo vybehnout ven abych ji uz mela doma :-D..








Myšlenka

čtvrtek 13. září 2012

Nestĕžujte si stale na to, co všechno nemáte a co vám chybí. Užívejte si toho, co máte, i když je to třeba málo.
Lidé by se mĕli radovat z maličkostí, ne chtít stále víc a víc. To přijde samo....

Učení má jedinou pozitivní vlastnost - je ohromĕ fotogenické

pátek 7. září 2012

Už chci mít ty zkoušky za sebou! Už se na nĕ učím asi mĕsíc ale stále je to takové to- učím, neučím.. kdy si to sice čtu stále dokola ale dĕlám u toho dalších tisíc vĕcí.
První opravnou zkoušku mám 19. a tu druhou ještĕ nevím, doufám že ne ve stejný den :-)... tak mi držte palce.
Zítra (mozna dnes navečer se pujdu kouknout na Interbeauty Prague - "festival krásy" který se koná v Letňanech.. na tom jarním jsem pracovala a tentokrát tam pracuje přítel).
A zítra přítel hraje v jednom klubu na Námĕstí míru tuším, že se jmenuje Bar Černá ovce... tak kdyby se vam chtĕlo a jste z Prahy .. tak se stavte :-)
Do té doby bych se ale mĕla naučit nejmébĕ 6 otázek.. a "umím" dvĕ... tak doufám že to pujde samo :-D..
Mĕjte se :-)




Focení s Di

sobota 1. září 2012

Ve středu mě moje spolužačka Diana chtěla vyfotit, tak jsme se vydaly do Vysočanského parku. Je tam super prostředí, jestli jste z Prahy tak tam určitě zajděte.. hlavně tam vůbec nikdo není ..

A ne že bych byla egoista jo, ale kdo alespoň malinko není.. takže vám sem ty fotky dám :) ne že bych se tvářila uplně nej nej nej ale jde to :D .

 
template design by Studio Mommy (© copyright 2015)