After really long time

středa 28. června 2017

Tak se hlásím. Sama jsem se musela podívat, po jak dlouhé době, a jsou to dva měsíce. Uf, tedy. Vloni jsem měla tak hezky nakročeno, a pak jsem to vůbec nedokázala udržet.


Víte, pořád jsem měla nápady a chtěla psát, ale nezbýval na to čas a taky mě stále něco trápilo, a nechtěla jsem psát negativní věci. Sama negativní články nerada čtu, negativním lidem se chci vyhýbat (i když to občas nejde), tak se jim alespoň snažím pomáhat a mám velikou radost, když se mi to daří. 

Bohužel nemám tak zajímavý život, jako ostatní (no ostatní - myslím tím lidi, kteří jej dokáží sdílet na sociálních sítích). Většinou přijdu do práce, jsem tam osm hodin, jdu domů, uděláme večeři, spát a další den znovu. Do toho jsem se učila na státnice, a bylo toho prostě moc, moc moc. Blog šel automaticky naprosto do pozadí. Za tu dobu, co jsme se neslyšeli, nečetli, neviděli (říkejte tomu jak chcete), jsem se stala paní Magistrou mediálních studií. Zní to skoro lépe, než jaké to ve skutečnosti je. Ale ne, bylo to super a skoro až cítím takové divné prázdno, že už to všecko končí. Ten krásný, studentský život. Proto pokud jste ve věku, kdy se rozhodujete, určitě studujte dál! Mě to strašně bavilo, obohatilo a přestože to nedávám na odiv, jsem za to strašně ráda.

Druhá věc, která mě dlouhý čas trápila (a pořád trochu trápí) je práce. Bonami mi strašně moc dalo, ale bohužel, stále jsem zde stále na poloviční úvazek. Počítám, že můj blog moc lidí z práce nečte, a pokud ano, tak odpustí mou otevřenost. Jsem zde od října a od té doby jsem byla trochu jako na houpačce. Chvíli mi to šlo, chvíli mi to nešlo, byla jsem pomalá a ne tak dobrá, jak bych měla být. Chvíli to vypadalo, že se dostanu na HPP, pak zase ne, pak zase ano a pak zase ne, a to člověka sakra unaví.

Ve chvíli, kdy jsem odcházela na "studijní dovolenou" před tátnicemi (rozumějte, na polovičním úvazku neexistuje dovolená), jsem ze sebe měla opravdu dobrý pocit. Vytvářela jsem kampaně, které podle mě vypadaly hezky, bavilo mě to, stíhala jsem i takové počty, které bych stíhat měla a už už to vypadalo, že bych mohla zůstat. Po návratu mě ale čekala menší změna. Stíhá se i beze mě. Respektive v polovičním úvazku je to v pohodě, ale na plný to stále není. 

Upřímně. Strašně ráda bych na místě Copywriterky pro Bonami zůstala, protože mě to baví a (zvykla) mám ráda lidi kolem sebe. Případný odchod mě bude strašně, strašně mrzet. Bohužel potřebuji opravdovou práci, a ne pouze tři dny v týdnu, a tak začínám hledat něco nového. Trošku mě to děsí, ale snad to bude krok správným směrem. Vše se přeci děje z nějakého důvodu, nebo ne? 
Dnes jsem měla jeden "pohovor". Bylo to na recepci pro nově vznikající motýlí místo v Praze (součást Hamleys hračkářství), ale nejsem si stoprocentně jistá. Přeci jen mám něco za sebou, a vidina prodeje vstupenek - trošku se toho, že se nebudu dál rozvíjet bojím. Co si budeme povídat.

Přemýšlela jsem ale, že bych jim k tomu nabídla nějakou správu webu, Facebooku, či jiných sociálních sítí, což by mě (a samozřejmě i je) dál posouvalo. Mám ještě pár dní na rozmyšlenou, a jeden další pohovor, tak ještě uvidím, jak se rozhodnu. Asi bych měla využít příležitosti vysoké zaměstnanosti, a hledat, dokud to jde. Na svoje vysněný místo čekám už skoro 3/4 roku a bohužel stále nic, tak třeba mi vesmír dává něco najevo.

No, nebojte, román se blíží ke konci. Určitě budu ráda za nějaké komentáře. Vím, že mě asi neznáte, ale klidně dejte vědět, co si o tom myslíte. Ptejte se a já ráda odpovím. 

Taky přidávám pár fotek, ať to není zas takové nůďo :)) 

Káč. 



Fotky s koněm a tato vznikly na chalupě po oslavě mých a babiččiných narozenin. Šaty, které mám na sobě, a které nevidíte (haha :-D snad příště), jsem koupila na Bonami Bazárku od kolegyně za 100,- a měla z nich největší radost. Začínám totiž dost přemýšlet co, kde a proč kupuji. O tom ale zase příště :)


Kytka, kterou jsem dostala právě k narozeninám (a taky za státnice), nemohla jsem ji nechat jen tak uvadnout, aniž bych ji nevyfotila. Mám tady sice divnou pleť, ale jsem líná něco retušovat a tohle jsem prostě já. Občas mám pupínky, přestože mi je 26, ale i tak se snažím pořád smát. Miluju kytky a přemýšlím o zvláštních věcech. Jak by bylo, kdyby tohle, a jak kdyby tamto? Prostě já :)



A nakonec jídlo, nevěděla jsem už co-by a tak jsem upekla pizzu. To je vše :) mějte se famfárově!

4 komentáře:

  1. Ach, ani nevis, jak me potesilo, kdyz jsem videla novy clanek ❤ S praci te chapu, take si nejsem jista zda mi momentalne ma hlavni prace postaci, takze i ja hledam dalsi formy spoluprace a koulam dale...preci jen aby se clovek odpichl, potrebuje mesicne urcity prijem :) budu drzet palce, at ti vyjde neco, co chces, nebo se to treba v Bonami obrati :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně, ten příjem bohužel rozhoduje a mít několik měsíců za sebou v podstatě polovinu... to už bohužel nedávám. Děkuji mockrát, také ti držím palce a také u zítřejších státnic! <3 hned dej vědět, jak jsi dopadla. Pak můžeme společně založit nco svého (haha, jako bych něco takového dokázala, ale mluvit o tom můžeme, ne?). A taky bychom se konečně mohly potkat alespoň na tu kávu :)

      Vymazat
  2. Já jsem si říkala, že jsem od tebe dlouho nic nečetla. Určitě seženš místo, které pro tebe přímo dělané... chce to jen čas a zkoušet, vidím, nebo alespoň usuzuji, podle toho co čtu, že se nevzdáváš a chceš něco dokázat a to je důležité.:)
    Fotky jsou pěkné, zaujala mě první fotka s koněm, mám je moc ráda a má mamka je ještě víc zbožňuje, mám to asi po ní.

    Somethingbykate

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Joo, občas je to těžký, ale snad se poštěstí, děkuji :) Já jsem koně milovala jako malá, a pořád je mám ráda, takže to mám asi jako ty :) pak jsem z toho trochu vyrostla, protože mít koně, nebo na nich jezdit je opravdu velká zodpovědnost, ale klidně bych se zase někdy podívala na svět ze koňského sedla :)

      Vymazat

Dĕkuji mockrát za návštĕvu a komentář :*

 
template design by Studio Mommy (© copyright 2015)