Vypadala zvláštně v prostoru jeho obývacího pokoje. Étericky,
jako kdyby tam vůbec nepatřila. Jak se pohybovala, jak jí její hnědé vlasy,
střižené do roviny, spadaly podél obličeje. Jak si je pravou rukou dala za
ucho. Rozhlížela se po tmavém masivním nábytku a velké sedačce v šedé barvě.
Přistoupila ke knihovně a začala očima přejíždět po názvech knih, které nikdy
nepřečetl.
„Dáš si něco?“ zapojil do kabel do svého telefonu a pustil
hudbu. Podívala se na něj. Nervózní výraz v jejím obličeji trochu povolil,
oddechl si.
„Dala bych si víno,“ usmála se a podívala se mu do očí.
Znervózněl. „Máš červený?“
Kývnul a odešel pro skleničky. Ve skříňce vzal dvě. Ty větší,
na červené. Lahev vína do sebe nasála vzduch, když vytáhl korek. Odložil jej a
nalil do obou sklenic stejně. Vrátil korek dovnitř a se skleničkami se pomalu
vrátil do pokoje, kde ji nechal. Skoro nevěřil, že tam bude. Bylo to jako sen.
