Sedíš kousek ode mě, dokonce tak blízko, že mohu cítit tvůj
parfém. Co je to, Miss Dior? Předkloněná a opřená o dlaně, pohupuješ nohama a
broukáš si píseň, kterou neznám, ale moc bych si přál znát její slova. Usmíváš
se a měsíční světlo vykresluje detail tvé tváře. Je teplo, okolo nás stromy.
Opírám se stejně, jako ty o kraj pingpongového stolu, na
kterém sedíme. Malíčky se málem dotýkáme. Jsou přesně tak daleko, že se kůže
nedotýká, a přesně tak blízko, že cítím teplo tvého těla. Koukáš se do dálky a
já bych si moc přál vědět, na co myslíš. Nechci na tebe zírat, proto klopím
zrak, nechci, abys odešla.
