Dneska se mi zdál divný sen. Byla jsem na nějakém školním výletě se svou bývalou třídou, ale nebyly tam se mnou holky, se kterýma jsem se kamarádila nejvíc. Nezdálo se mi to poprvé. A připadala jsem si dost ztracená. V podstatě to odráží situaci, v jaké jsem na vysoké. Bavím se s lidmi, ale že bych jim mohla říkat přátelé? Možná něco mezi známí a přátelé. Už je znám trochu víc, ale ne tolik..
Jsem ráda za lidi, se kterými se přátelím, a chybí mi to i ve škole. Chybí mi takový to šuškání, co je novýho, co se stalo... to že je samozřejmostí půjčit si zápisky... a tak dále..
Ja jsem cely zivot vyvrhel,a proto chapu, co citis, ale porad ty pratele mas a pokud jsou to opravdu pratele, nezalezi, jestli se vidite kazdy den.Preji Ti velkou vnitrni silu a vice casu:-)
OdpovědětVymazatno to znám, ale neboj, tohle smutné období netrvá věčně:)
OdpovědětVymazatděkuju holky :) Vyvrhell, přeji ti to stejné, nikdo by neměl být "vyvrhnutý" :)
OdpovědětVymazat:-)) no chran cert, jeste vyvrhnuty, ale souhlasim, nikdo by nemel. Nakonec jsem rada za to, jak to je, mohu vice pomoci druhym, tim, ze jsem zvykla na tu samotu. :-)
VymazatKrásné fotky :)
OdpovědětVymazat