Dobrý večer,

předem chci upozornit že tento článek rozhodně není nijak odborný. Naopak, je to pohled na muziku slečny která nedobrovolně začala poslouchat trance skrz svého přítele, který tuto hudbu miluje a proto u něj doma hraje od rána do večera.

No ne - kecám, taky si občas pustíme něco jinýho :) třeba Just ive me a reason je asi tak nějak taková naše plus mínus vztahová písnička.. :D Anebo vloni, když jsme byli na Hooverphonic, to jsme to poslouchali snad týden, no a co teprve Muse! Ach dobře ale to jsem se odchýlila od tématu.

Námět tohoto článku, který vlastně nemá ani konec ani začátek a pravděpodobně ani hlavní myšlenku mi v hlavě vyběhl, když jsem si prvně pustila novou písničku od Miley. Jako jo, přítel třeba říkal že hudba celkem fajn, ale klip děs. No podle mě je děs i klip i hudba. Ale dobře, to je každého věc co se mu líbí a co ne. Já toho začínám být přehlcená, těch Evrop 2 a jí podobných. Neříkám, že si nerada pustím písničkový kanál třeba k vaření, nebo když doma něco dělám, ale bože. Když máte poslouchat 5x do hodiny jednu a tu stejnou písničku? Come ooon!  (jsem si jistá, že pokud si to teď čte můj drahý, nejmilejší.. má k tomu nějaké své průpovídky anebo skáče metr do stropu :D)

Já nevím, ani kam se chci tímto článkem dostat.. možná by byl lepší příklad :)

Viděli jste tu parodii s kozou? Tu už z hlavy nevyženu.

Berlín

Minulý týden jsme s kamarádkami podnikly výlet do Berlína. Nebyla jsem tam poprvé, ale tehdy jsme ho s tátou jen v rychlosti projeli autem. Říkala jsem si, proč nevystoupíme a někde se neprojdeme?
No po téhle návštěvě už tomu rozumím. Hlavní třída Unter den Linden je asi tak 5x delší, než jsem si představovala.

Jinak je to taková placka. Nikde nic, celá třída rozkopaná, což mě zpětně docela mrzí. Pár památek mají, ale není to jako v Praze že se podíváte z Pražského hradu a vidíte stověžatou Prahu. Tady zaprvé není odkud se podívat (pokud si tedy nezaplatíte vstup na televizní věž), a viděli byste tak akorát spoustu paneláků. :)

To město se mi svým způsobem líbilo i nelíbilo zároveň. Přijde mi takové děsně prázdné. Na druhou stranu když jsme se šly projít večer, mělo to naprosto jiné kouzlo. Nevím.. Pokud jste tam byli tak mi možná rozumíte. :)

Omlouvám se ale nemám moc sílu na vypisování co vše jsme navštívili.. Hlavně píšu článek o Brightonu do časopisu Inspirace, pokud mi vyjde dám vám určitě vědět! Takže se mi to trochu motá a jsem za poslední dva dny naprosto přehlcená informacemi o jednom městě, natož ještě přidávat druhé :D btw. stejně to moc lidí číst nebude takže dám asi fotky, abyste se spíše podívali :D

Moje školní léta

Se začátkem školy se objevila spousta článků, a ano já s ním přicházím o týden později, ale co se dá dělat. Den nafouknout neumím, i když bych si to moc přála :)

S prvním školním dnem napsal  můj táta na svou facebookovou zeď něco tak krásného, že si už týden říkám, že to sem musím dát. No a až teď jsem se k tomu dostala, tak snad se nezlobíte :)

--

Nedočtený Příběh lvice Elzy 

Dnes je první školní den. Jak asi víte, s mojí ženkou jsme se rozešli, ale moje děti bývaly každých 14 dní u mě na víkend, pokud jsem si pro ně dojel včas (rozvedení asi znají). Tehdy mi to ani nedocházelo, ale takovým rituálem před spaním, když ještě neuměly číst, bylo čtení pohádek na noc. 
Děti si lehly na postýlky, já vzal knížku, položil ji na postel a Kačka s Vojtíkem se položili tak, aby viděli na obrázky v knížce. Četli jsme pravidelně nebo aspoň jsem se snažil, aby to bylo pravidelně. Řeknu vám, že někdy to bylo dost komplikované - udržet víčka nahoře a říkat to, co bylo psáno v knížce.
A jednou, když jsme přečetli všechny ta latedla Káňata, jsem si vzpomněl na film Příběh lvice Elzy a "panem mopadžim", kdy hrdinům filmu vždy spolehlivě naskočil jejich džíp i ve velkém lijáku nebo bouři nebo před blížícím se stádem slonů. Našel jsem tuto knížku a četl a četl. Každý večer. "Tati, ještě jednu kapitolu," žadonili oba miláčci a já tu a tam přidal. Někdy dokonce přišly děti samy a hlásily mi, co dneska budu číst. Ono číst malé písmo, večer a ještě dost dlouhé kapitoly, to bylo pro mě někdy maso. Ne to, že jim musím číst, ale vůbec to "učíst". V deset večer po celodenní pracovní náloži...
Dneska na to vzpomínám na krásné chvilky pohody, kdy jsme byli zatuleni k sobě a četli a Kačenka s Vojítkem nenasytně naslouchali a hltali příběhy z knížky.
Někdy to ale končilo jinak. Čtu a najednou sluším z dálky někoho jiného jak povídá úplně něco jiného, než bylo v knížce. "Tati, co to povídáš," prohlédly mě moje koťata a já si uvědomil, že jsem si mikroklimbdnul a ten někdo, kdo povídal něco jiného, jsem byl já.  Někdy to bylo hrůzostrašný, když jsem dodělával od rána nějaké resty a večer pak nad knihou usínal. "Tati, nespi!", "Tati, ty spíš!" Odhalovaly mě mrňata.
Dneska se za to trochu stydím.
Ale strašně rád bych ty chvilky, kdy jsme byli všichni v mikroprostoru pokojíku pospolu a bylo takový to krásný bytí, jak jsem je chtěl obejmout obě dvě naráz, jak jsme si četli...
To všechno je dávno pryč. Ale tohle se mi vybavilo právě dneska, v den, kdy jsem potkával školáky, jdoucí opět do školy.
Nikdy jsme tu tlustou knížku nedočetli. A dokonce mi i zmizela při budování domácího pořádku. Mrzí mě to. Ale já ji zase v antikvariátu seženu a třeba někdy jim zase přečtu aspoň jednu kapitolu, třeba o tom, jak lvice Elza vyvedla mláďata a přišla je ukázat.
Nikdy není na nic pozdě.
Aspoň doufám...

Trip to Berlin

Je úžasný být po pěti dnech v práci zase celý den "doma" (u přítele).. zalezlá v posteli a nedělat vůůůbec, ale vůůbec nic. Mám hned lepší náladu, i když ještě bych se šla někam projít, a bylo by to naprosto nejlepší. Nechat si ujít ty jedny z posledních paprsků je skoro hřích, na druhou stranu 16° podle mě teda není moc.

Nojo, s tím že jsem léto propásla, dovolená nebude.. už jsem se nějak smířila, aspoň zbude na svetříky, na botičky... a na Berlíín! V úterý jedeme, přespíme a ve středu jsem zpět :) nemůžu se dočkat! Hlavně vůbec nechápu ubytování, který máme za 231,- na osobu. To i na mácháči pod stan to máte dražší!

Tak mi /nám držte palce ať to v klidu přežijeme.. jdu se dál věnovat flákání .. that´s made my day!

Jo a zlikvidovala jsem ombré.. nějak už mě prostě nebavilo. Mňau