Hurts

pondělí 11. listopadu 2013

Dlouho tu nebylo žádné vylévání srdce, vím že to moc lidí nebere, ale trošku to potřebuju tak jdeme na to. Nemusíte číst :)

V pátek jsem se vydala s kamarádkami na Pražský koncert Hurts a bylo to... prostě úžasné! Hned bych šla znova! :) Byly jsme tam na můj vkus celkem brzy (většinou chodím na koncert tak půl hodiny předem, pokud je slíbená předkapela, chodím na čas) ale nakonec jsem ráda. Byli jsme asi v 7 řadě..? Takže celkem blízko a perfektně jsme si to užily!

Vím že je v poslední době celkem zanedbávám, ani jsem neměla v mobilu CDčko, ale to jsem napravila ještě ten den, kdy jsem se vrátila z koncertu. Dalo by se říct, že jsou takovou topkou mých oblíbených kapel. Pamatuji si, jak jsem ve čtvrťáku poslouchala Wonderful life stále dokola. Vlastně celé CDčko. Pořád, a pořád dokola. Nejvíc jsem milovala Devotion. Líbí se mi ten text.

Ještě v pátek jsem upadla do takového zvláštního stavu. Vzpomněla jsem si sama na sebe před pár lety a trochu se tahám za vlasy, co se to se mnou za poslední roky stalo. Milovala jsem psaní příběhů víc než cokoliv na světě. Dokázala jsem napsat povídku během měsíce, každý den přidat nový díl a k tomu se ještě učit, chodit do školy, žít.

Během víkendu jsem přečetla jednu svou povídku. Hodně nadsazenou, ale mám ji ráda. Znovu jsem si připomněla, jak jsem se cítila, když jsem ji psala. Motýlky v břiše z imaginárního příběhu, těšení se na komentáře od čtenářů. To všecko okolo. Připadala jsem si tak veliká, že mohu vést příběhy těch lidí, že nad nimi mám moc. Že udělají to, co napíšu. Budou spolu, nebudou spolu? Záleží jen na mě.

Byla jsem plná snů a plánů. A v podstatě nic z toho co jsem si v té době vysnila, se zatím nestalo a asi ani nestane. Neříkám že je to špatně, jen to na mě tak nějak dolehlo. Je mi z toho v posledních dnech hodně úzko. Vím, že spousta z vás nemůže pochopit, o čem mluvím.

Chtěla jsem psát, dál dávat své nápady na papír. Třeba i jednou vydat knížku, ale když vidím mé momentální nápady/nenápady tak nevím. Každý má něco, co by chtěl jednou v životě dosáhnout. Dobře, ne každý, ale hodně lidí okolo mě ví, co chce dělat. Já ne. Měla jsem psaní, ale vykašlala jsem se na něj a ono se vykašlalo na mě. Inspirace odešla za někým, kdo si jí váží víc než já. Chtěla bych mít víc času, alespoň jeden nápad. Minule jsem také měla jen nápad a vzešla z toho povídka, která určitě není dokonalá, ale jsem na ni svým způsobem hrdá.


5 komentářů:

  1. Tieto tvoje výlevy. Príde mi to ako keby si bola v mojej hlave a veľa veci z nej dala "na papier". Niekedy sa nespoznávam. Mala som kopec snov, veľa veci čo som chcela zažiť, dosiahnuť a zrazu prišlo niečo čo mi v tom zabránilo a ja som sa nedokázala pohnúť ďalej a niekedy mi to príde, že som sa zasekla a stále snívam, že príde to čo som si vysnívala, ale to sa už asi nestane :( Ale som rada, že v tom nie som sama, keďže vždy si poviem to som iba ja taká ..., že myslím nato čo mohlo byť a nestalo sa a prečo sa to nestalo a kde som vlastne ja, lebo fakt sa niekedy nespoznávam. Bola som človek, čo chcel niečo dosiahnuť, mal sny, plány a zrazu nič z toho. Teraz netuším čo chcem, len sa stále obzerám do minulosti a hovorím si malo to byť inak, ale nie je a teraz už ako keby som ani nemala sny, plány. Nič. Ako keby som nevedela čo chcem. Ale odkedy som začala blogovať, tak dúfam, že aspoň to ma niekam dostane. Teda nemyslím priamo blogovanie, ale proste, že sa začnem o seba viac starať, zaujímať a konečne sa rozhýbem žiť alebo ako to nazvať. Ach, tie tvoje výlevy ma raz zabijú, ale aspoň viem, že v takýchto úvahách nie som jediná, takže ešte som ako tak normálna :D Pesnička sa mi páči a aspoň koncert si si užila :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jsem ráda že v tom nejsem sama ale nejsem ráda.. :D asi víš jak to myslím :) snad se to zlepší anebo o tom zas přestanu přemýšlet no.. :) uvidíme. Joo koncert byl super šla bych rozhodně znovu :)

      Vymazat
  2. Asi vím jakou povídku myslíš.. :) tu jsem milovala! A to jinak moc povídky jiných lidí nečtu :)
    Rozumím tomu, co tu píšeš.. chápu v jakém smyslu jsi se změnila, i já mám teď v životě období, kdy jsem nechala všechny svoje aktivity a jsem jiná a nejsem to já jako dřív. Myslím si, že je to hodně tím, že už nejsme single. Ono když je člověk sám, tak má hrozně moc času a dělá spoustu věcí a je vlastně sám sebou. Tak trochu se i jako svobodná nudíš, ale když někoho máš, tak musíš hodně času obětovat jemu. A když už seš sama, tak si uděláš čas pro sebe a nevrátíš se k těm činnostem, co bys dělala jako svobodná. To je moje teorie, tak trochu to mám já, vztah mě hodně změnil a myslím si, že tebe v něčem taky co tak vidím. Ale nevyčítej si, že ses na psaní "vykašlala". Prostě na to nebyl prostor. Zase se k tomu časem vrátíš, v tobě to bude pořád :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc Niky :) třeba jednou přijde ten pravý nápad a do té doby.. uvidíme a budem se soustředit na jiný věci. Ale tvůj komentář je naprosto pravdivý :D je vidět že přemýšlíme hodně podobně :) občas si ale říkám jestli toho času není až moc, samozřejmě v určité míře je to v pořádku ale jakmile se nemůžu dokopat k věcem do školy tak to je hrůza :)

      Vymazat
  3. Trošku se zpožděním, ale na tohle musím i tak zareagovat :) Mám dojem, že jsem na tom úplně stejně jako ty :( Se psaním, s inspirací... Ráda bych se k tomu vrátila, ale pořád mám takový blok, který mi to nedovolí... Nápady nechodí... A taky jsem měla psaní a teď když ho nemám, tak nějak nevím, co bych vlastně chtěla dělat, protože jsem vždy chtěla jen psát a psát... Takže úplně chápu, co cítíš, cítím to stejně, a snad nás to časem přejde a my se k tomu zase vrátíme a bude líp :)
    Jinak ten koncert Ti závidím! :) Já je zbožňuju ♥ :))

    OdpovědětVymazat

Dĕkuji mockrát za návštĕvu a komentář :*

 
template design by Studio Mommy (© copyright 2015)