100 let

Hamba mě fackuje při představě, že jsem kdy pronesla větu "k čemu mi bude dějepis?" Hlavně teda na základní a na střední škole, nutno tedy dodat že v tomhle věku jsem z toho stejně moc nepochopila, takže vlastně ano - k čemu mi to tenkrát asi tak mohlo být, kdybych se to neučila znovu a znovu na dalších školách? Asi k ničemu. Data jsou vám celkem k ničemu, když neznáte souvislosti a nechápete to také trochu hlouběji. (Samozřejmě - nic by se nemělo přehánět, letos mám dějiny už asi po stopadesátý a jsem z toho lehce nervózní.. :D )

Nejvíce mě naučil asi PhDr. Martin Kovář ve druhém semestru, jehož přednášky DOPORUČUJI!!! Věnuje se Dějinám 20. století - nebo alespoň toto období mě učil a jedna z jeho prvních vět o dějinách mě (a celou třídu) dostala. Bylo to něco jako: V roce 1914, po době dlouhého míru a vzkvétajícího hospodářství, nikdo nečekal, že by mohlo přijít něco jako první světová válka. Když chlapci odcházeli na frontu, všichni se radovali a mávali jim s tím že "do švestek" budou zpátky. Jako vítězové. To, že se válka protáhne na dlouhé 4 roky, Evropou projdou nemoci a hladomory, to nikdo nečekal. V podstatě to bylo to stejné, jako dnes. Dnes také žijeme v době klidu, tak si to přeberte podle svého."
Co je dnes jiného? Snad jen to, že Střední Evropa není na ekonomickém vrcholu.

2014, přesně sto let od začátku 1. světové války. To bylo první, co mě napadlo na silvestra, a s čím jsem se také musela svěřit příteli, když jsme na Palmovce procházeli mezi prvorepublikovými domy. Je mi jasné, že to nic neznamená, ale vlastně by mohlo. Dneska kdyby začala nějaká světová válka, zbraně, které máme k dispozici by byly schopné zničit celou zemi. (Nevím jestli to víte, ale pokud spolu nějaké země v dnešní době válčí - viz. Amerika, dohodnou se strany na maximální použité zbrani. Je to z toho důvodu co jsem zde uvedla, že jaderné pumy atd. by zničily svět, ani bychom nemrkli.)

Dostali jsme se do doby přebytku, a naprostého plýtvání věcí. Do doby, kdy z nudy nakupujeme co nepotřebujeme a pak z toho polovinu zase s klidným svědomím vyhodíme. Do doby, kdy nezanedbatelné procento lidí z nudy hladoví, aby zaujali své okolí. Podívej, co mám nového, podívej kolik jsem zhubla, i když to vůbec nepotřebuju! Co bychom ale jedli, kdyby přišel hladomor, způsobený válkou? Nic, ale nedobrovolně. Vím, že je to hodně nadnesené, ale zkuste se nad tím zamyslet.
Podle mě se lidé před sto lety cítili dost podobně jako my v době dnešní. Samozřejmě, nemuseli se stydět za své politiky, za svého prezidenta. Byli asi trošku hrdějším národem, Československé země v té době rozkvétaly díky průmyslu. Ale jinak byli stejní jako já, on, ona, vy.... A pak ze dne na den přišlo něco, co nikdo nečekal. Odcházeli jako hrdinové, ale spousta se jich vůbec nevrátila. Navázala na to válka druhá, pak Studená.... Podle mě bychom se měli zamyslet nad tím, kam směřujeme. Samozřejmě, že můj článeček na blogu nic nezmění, ale třeba vás přiměje se zamyslet.

Just my thought....