Nevím jak vy, ale já mám na podzimu ráda takové ty chvíle, kdy se někde
schováte s knížkou v teplém koutě a s čajem si čtete. Sice to už zas tak často nedělám, a v poslední době se mi nejlépe čte v tramvaji, autobuse či vlaku, ale když o tom tak píšu, tak se k tomu asi brzy zase vrátím. :) Bohužel to moc nestíhám se školou a prací, tak snad si na to nějakou tu chvíli najdu.
Poslední knížka, kterou jsem přečetla (a kterou jsem s sebou měla ještě na dovolené v Řecku), je Stoletý stařík. Byl to hit loňského roku a musím říct, že jsem zdárně odolávala až do chvíle, kdy jsem nevěděla, jaký dárek dát kamarádovi k narozeninám. Koupila jsem mu tuto knížku a o necelý rok později si ji od něj zase půjčila. Tak do toho.
Stařík se jmenuje Alan a za svůj předlouhý život toho zažil, že tomu všemu ani neuvěříte. V knížce se prolínají dvě časové roviny - jedna v roce 2005, kdy vylezl z okna a...
ehm zmizel, a druhá od jeho narození až do chvíle kdy zmizel. Alan je povoláním expert přes výbušnina, ale především je expert na to, objevit se na místech velkých historických událostí. A přitom se seznamovat s mnohými historickými postavami. A také být v nesprávný čas na nesprávném místě - nebo naopak ve správný čas na správném místě?
Knížka je psaná naprosto jinak, než všechny knížky, které jsem kdy dřív četla. Příběh je moc zajímavý a doporučuji vám, si ji pořídit. Líbí se mi, jak autor vzal spoustu historických událostí a Alana do nich elegantně zapletl. A pak zase elegantně vymotal.
Že plácám páté přes deváté? Ono to snad ani jinak nejde. Četli jste? Pokud ano, jaký máte na knížku názor? A vy ostatní - knihovna, čaj, deka a povinně číst! :)