Robert Merle - Smrt je mým řemeslem

Dnes tady pro vás mám jednu knížku, která by mohla zajímat především ty, kteří si přijdou na své při četbě z období Holocaustu. Mě literatura té doby přijde velice zajímavá a celkově mě téma Holocaustu stále přitahuje. Myslím si, že by se takové věci neměli zapomínat. Jednou z mých nejoblíbenějších knížek je Sophiina volba, která ve mě zanechala něco nepopsatelného, ale o tom třeba jindy.

Když jsem byla na jaře v Berlíně, téma holocaustu mě ani nemuselo dobíhat. Prostě tam bylo - tomuto tématu tady prostě neuniknete. Určitě se půjdete podívat na památník holocaustu (doporučuji i muzeum - je zdarma a je to opravdu silný zážitek).
My jsme se s ostatními tak nějak bavili, doporučovali si knížky a Ivet mi doporučila tuto. Hned jak jsem se vrátila, jsem si ji dokonce koupila. 

Knížka je zpovědí Rudolfa Langa, ve skutečnosti ovšem Rudolfa Hösse. Začíná tím, jak se jako malý kluk bál otce, jak stále nedokázal úplně pochopit jeho víru v boha a tak se s ní nedlouho po jeho smrti rozchází. Místo toho nachází víru jinou - ve svou zemi, Německo. Díky určitému štěstí ale především vlastní píli se stává vysoko postaveným důstojníkem, a po nějaké době je mu svěřeno řešení "konečné otázky". Jezdí se dívat na provizorní spalovací jámy a sám postupně vymýšlí koncept koncentračních táborů.

Pokud jste ve škole dávali občas pozor, asi víte, o koho se jedná. Rudolf Hösse - člověk, který vymyslel koncentrační tábor tak, jak ho můžeme vidět v Osvětimi. Knížku jsem hltala a přečetla během chvíle, chcete vědět, co se stalo dál a dál, a nepřestáváte být šokováni. Ani teď nedokážu najít slova, jak Hösse popsat - psychicky narušený člověk snad. Na jednu stranu je zde vylíčena jeho láska k rodině a především dětem, na druhé straně jeho absolutní klid co se týče zabíjení lidí. Když napíšu, že mu to přišlo normální a že to dělal v zájmu své země a víry ve velikou Německou říši, je to podle mého názoru stále málo. Takových bylo v té době spousta. Ale Rudolf Hösse je ještě něco horšího, především proto, že si vůbec neuvědomuje důsledky svých činů, ani o nich nepřemýšlí. Rozkazy bere jako svou práci, své poslání, připadá mu to naprosto v pořádku, a to je asi to, co mě na knížce nejvíc šokuje. Je zde hezký rozdíl mezi jím a jeho přítelem, který tuto práci již nesnese a prostě si vezme život, což Hösse vůbec nemůže pochopit.

Víc už asi prozrazovat nebudu. Jestli je nějaká část, která se mě opravdu dotkla a na kterou nikdy nezapomenu je ta, kdy Hösse kouká na jámy, ve kterých jsou spalováni lidé a tito lidé jsou poléváni vlastním tukem, aby hořeli. Strašné. Upozorňuji, že tato kniha není pro úplně slabé nátury, ale to já jsem také a zvládla jsem ji. Nechci říkat, že ji doporučuji, protože to v tomhle případě zní tak nějak nepatřičně, ale ano, doporučuji. Je určitě dobré vědět, co se stalo a co by se mohlo opakovat (možná se pomalu opakuje ale jen v jiných zemích, takže nás to tolik nepálí, ale mělo by....)

Znáte knížku? Četli jste ji? Také se vás dotkla, tak jako mě?