Jen tři přání

Ahoj všichni moji čtenáři!

Dnešní článek bude trošičku jiný (a pravděpodobně zase delší), než které jsem doposud publikovala a sama moc nevím, jak jej uvést. A jak jej uchopit. Chopím se toho ale tak, jak mi moje mysl bude našeptávat, a jak mé prsty budou klouzat po písmenkách. Snad neudělám nějakou ostudu :).

Mám jednu otázku. Kdybyste měli možnost tří přání, jaká by to byla? 

Klidně mi je napište do komentářů, nebo si je nechte jen ve svých myšlenkách, to záleží na vás. Já bych si v současné době určitě přála, aby lidé přemýšleli hlavou a nenechali si našeptávat bláznivými náboženstvími. Chtěla bych, aby na světě neexistovala nenávist a aby se lidé navzájem podporovali. Klasické klišé, která pravděpodobně klišé zůstanou.



Proč se ptám na takové otázky?

Pokud to vezmu po pořádku, začalo to mým návratem z Chorvatska. V podstatě 5 měsíců jsem žila s jedním kufrem. Ve skříni jsem měla dvoje kalhoty, pár triček, jeden svetr (druhý jsem ztratila na Pagu), patery boty a jeden "outfit" na sport. (Outfit dávám do uvozovek, protože pro mě je holý nesmysl nakupovat si na cvičení milion barevných legínů, další milion triček, deset podprsenek a patery boty - stačí mi od všeho jeden, maximálně dva kousky, které fungují!).

Vím, že minimalismus je momentálně hodně moderní, já jsem si k tomu, o čem bych ráda mluvila dál, došla opravdu sama (abych nevypadala jako moc velká opice :).

Dalo se tedy předpokládat, že až se vrátím domů, čeká mou (nejen) šatní skříň velká čistka. A taky že ano. Pryč šlo všecko, co jsem si stále schovávala na "co kdyby", a že toho nebylo málo. Mimo jiné jsem pročistila šatní skříň (ještě s tím stále nejsem spokojená, zbavila bych se nejraději mnohem více věcí, ale na vše se musí postupně). Co ale s těmi věcmi, které se ze skříně najednou přesunuly do tašek vedle mého psacího stolu? Vinted.cz byla moje první volba, odradilo mě ale veškeré focení a nejistý prodej. Věci bych stejně musela mít neustále doma, a čekala bych na to, že si možná někdo něco koupí. Druhou volbou byl dětský domov.

Zasedla jsem k počítači, napsala do Google: dětský domov Praha 6, protože v této části Prahy bydlím a bylo by nejsnazší to odvést. Vybrala jsem pouze jeden, protože jsem nechtěla v případě zájmu více míst psát omluvné emaily, že jsem to už udala jinde. A tak jsem se dostala k těm třem přáním. Domov se totiž jmenuje Dům Tří přání. 

Zatím jej asi nebudu úplně představovat. Doufám, že se k tomu dostanu v nějakém z dalších článků. Jak to pokračovalo dál? Napsala jsem e-mail, zda by neměli o nějaké oblečení zájem. Že mám většinou XS/S, což by mohlo třeba větším slečnám sedět. Odpověď pro mě byla velice zajímavá. Odepsala mi PR Domu tří přání, Eliška, která si všimla, že píši blog. Oblečení prý mají zrovna dost, a není takový problém jej získat, ale ráda by se se mnou sešla a třeba se domluvila na spolupráci. Myslím si, že taková věc dává smysl a tak jsem na to kývla. A tak jsme se sešly.

Já jsem se dozvěděla trochu více o domově, a také o tom, že se vlastně nejedná o úplně klasický, dětský domov, ale spíše o místo, které pomáhá rodinám v těžkých situacích. Příkladem může být těžký rozvod dvou lidí, kdy dítě je uprostřed všeho a nezvládá to ani jedna strana. Součástí projektu je totiž například Centrum terapie Horizont, kde se poskytují bezplatná sezení, aby se pomohlo celé rodině a děti v takových situacích pochopily, co se děje, proč se to děje. Ale jde i o rodiče, kteří by měli přemýšlet, jaké jejich chování může mít následky. Pokud je taková situace opravdu špatná, mohou děti zůstat v domově na určitou dobu, a je zde o ně dobře postaráno. Dům obecně nemá takový problém, získat peníze třeba pro děti, ale má problém získat peníze na zaměstnance. Myslím si, že to je úplně stejně důležité, ale lidé toto nevidí. Každý z nás raději pošle peníze přímo na děti, ale už nevidí to, že celý dům musí nějakým způsobem fungovat a někdo se o děti musí starat. Pro mě to bylo také překvapivé, i když pokud se nad tím zamyslíme, vlastně to všichni tušíme.

Doufám, že píši vše, tak jak je, a nevymýšlím si. Už je to také nějaká ta chvilka, a to víte, paměť je občas děravá :).

Píši to velice stručně, protože jsem přemýšlela, že bych udělala rozhovor s někým z domova, kde byste se dozvěděli více. A já samozřejmě také! O tom, jak domov pomáhá, co přesně dělá, kde pomáhají příspěvky. Co byste na to říkali?

A také mám doma stále všecko to oblečení, a pořád nevím co s ním. Eliška mi navrhla, že bych mohla uspořádat nějaký bazárek, přičemž třeba polovinu bych poté darovala do domova, což mi přišlo jako skvělý nápad! Obávám se však, že pokud bych dělala bazárek sama, nikdo by na něj nepřišel. Věci bych ale i tak ráda prodala a peníze dala na dobrou věc (asi jich nebude moc, myslím, že bych věci dávala spíše za symbolickou cenu). Proto mě napadlo se zeptat vás, jestli vás nenapadá, jak věci prodat (a klidně se můžete připojit ke mě!) Nějaký bazárek, nebo bleší trh v Praze nejlépe! Možná přeci jen zkusím i Vinted, ovšem to by byl běh na dlouhou trasu a bůh ví, zda bych někdy něco prodala, víme, jak to tam chodí, že :). Poraďte tedy, jsem pro všecko!

Zároveň mi Eliška říkala, že shánějí někoho na stáž k nim do Domu. Pokud by to někoho z vás zaujalo, neváhejte mi napsat, a já vám pošlu kontakt. Nebo koukněte na jejich www.dumtriprani.cz a kontaktujte přímo je :).

Pokud vás něco zajímá, nebojte se zeptat v komentářích!
Kdo přečetl celý článek, dostává ode mě pomyslnou medaili. Kdo ale dočetl až sem, má dobrá srdce a je vidět, že mu ostatní (a především děti), nejsou lhostejní. To je podle mě odměna sama o sobě :).

Děkuji za přečtení, mějte se krásně!

Obrázky jsem si půjčila ze stránek Domu Tří přání a také z jejich Facebookové stránky.